Výroba šperku s českým granátem má v Čechách mnohasetletou tradici. Z říčních náplavů byl český pyrop nahodile sbírán od pravěku. Organizovaný sběr granátů s vývozem do Evropy začal v raném středověku, v období stěhování národů od 6. do 8. století. Ve středověku obliba českého granátu mizí. Ojedinělé zlatnické památky jsou dochovány od 2. poloviny 14. století (relikviář z pražské katedrály). Teprve od 2. poloviny 15. století granáty častěji zdobí liturgické stříbro, zejména kalichy. Vrcholné období nastalo za vlády císaře Rudolfa II. (vládl 1576 – 1610), který podporoval brusiče a uplatňoval předkupní právo na granáty výjimečné velikosti. Roku 1679 označil Bohuslav Balbín pyrop termínem český granát. Po roce 1700 se české granáty rozšířily v klenotnictví všeobecně. Drobné kamínky přišly ve 2. čtvrtině 18. století do módy a tak císařovna Marie Terezie vydala roku 1762 zákaz vývozu českých granátů ze země. Ochránila tak domácí monopol těžby a zpracování granátu. Vznikaly brusírny v Podsedicích, Dlažkovicích, ve Světlé nad Sázavou, v Třebenicích v Horních Třebívlicích a na Skalce. České národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech. Stal se atributem českých vlastenců (portréty manželky Václava Hanky, dcery Františka Palackého, Boženy Němcové atd.). Pomůckou pro datování granátového šperku 2. a 3. třetiny 19. století jsou dvě techniky osazování granátů: zrnková a nýtková (klenotnické techniky). Čeští granátníci úspěšně vystavovali v 19. století na průmyslových výstavách. Díky úspěchům výtvarníků na světové výstavě v Bruselu roku 1958 se český granát vrátil do soudobé umělecké tvorby i v poslední době díky šperkařským sympóziím v Turnově.
Po technologické stránce je pyrop ideálním kamenem, který se dobře brousí, leští, je odolný vůči vysokým teplotám. Jeho jedinou nevýhodou je relativně malá velikost : zrna kolem 10 mm jsou již vzácná, přitom úbytek při broušení je dalších 30 – 40% materiálu. Klenotníci se proto snažili spojovat drobné kameny do větších skupin. Kolem roku 1860 vyvinuli pražští zlatníci tzv. nýtkovou techniku, kdy klasickou kovovou obrubu kolem celého kamene nahradily 3 – 4 drobné nýtky a umožnily vytvořit z granátů takřka souvislou plochu s minimem viditelného kovu (tzv. pravé – dláždění). Touto a dalšími speciálními technikami se granátový šperk postupně vydělil jako samostatné zlatnické odvětví.
V současné době je jediným výrobcem šperků s českým granátem družstvo umělecké výroby Granát Turnov.